Jak dobře sklo zabraňuje průchodu zvuku, se u průměrného okna pohybuje kolem 32 decibelů, a čím je vyšší, tím lépe jsme před hlukem chráněni. Pro srovnání, běžná neprůzvučnost obvodové stěny se pohybuje okolo 50 decibelů. Naším cílem by tedy mělo být vybrat lepší sklo, abychom neprůzvučnost okna maximálně navýšili.
Jaký typ venkovního hluku vám doma nejvíce vadí?
Nejprve je přitom třeba si ujasnit, které zvuky se snažíme potlačit. Každý typ skla zamezuje průchodu různých frekvencí jinak – některá budou lépe tlumit zvuk projíždějících aut, jiná zase křik hrajících si dětí. „V základu platí, že čím větší je tloušťka skla, tím lepší jsou akustické vlastnosti. Existuje však takzvaná kritická frekvence, v níž hrubost skla už nepomůže,” vysvětluje odborník Michal Široký ze společnosti Saint-Gobain Glass zaměřené na výrobu skla.
V této frekvenci je sklo akusticky oslabeno a tím se sníží jeho celkový akustický výkon
Jednoduché sklo, byť hrubé, nás tedy dostatečně neochrání. „Lepší volbou proto může být sklo vrstvené, nazývané také někdy lepené, jehož součástí je akustická fólie, která zvuk absorbuje,” doporučuje Michal Široký.
Co říkají výrobci obecně, nemusí platit pro vaše okno
Zjistit, jakou neprůzvučnost okno, které máme doma či které si hodláme pořídit, vlastně má, ale může být celkem oříšek. „Potíž je v tom, že jediná informace, kterou nám dodavatelé oken poskytují, bývá neprůzvučnost původního skla – tedy bez vlivu okenního rámu, těsnění a podobně – často naměřená v jednom standardizovaném rozměru. Hodnota reálného okna v našem bytě se tak může nakonec pohybovat zcela jinde,” vysvětluje Michal Široký.
Jak dopadly testy v laboratoři a jak v reálném bytě?
Na tento problém reaguje nedávný průzkum, který ve spolupráci se Slovenskou Technickou Univerzitou realizovala společnost Saint-Gobain Glass.
V rámci něj byly provedeny laboratorní testy neprůzvučnosti zkompletovaných oken v laboratoři a následně i v bytovém domě. Hodnoty neprůzvučnosti garantované výrobcem porovnali studenti s realitou.
Původní okna v bratislavském bytě, kde se průzkum realizoval, měla podle technického listu pro skladbu skel neprůzvučnost 32 decibelů. Neprůzvučnost celého okna však byla naměřena nižší – jenom 30 decibelů. Jednotky decibelů přitom mohou ve výsledném dojmu hrát zásadní roli. Díky třídecibelovému rozdílu můžeme hluk subjektivně vnímat jako poloviční. Po výměně oken s lepší skladbou skel byla naměřena neprůzvučnost výrobci deklarovaných 36 decibelů.
Studie v bratislavském bytě navíc dokládá, že i budova, do níž není technicky možné zakomponovat lepená okna s akustickou fólií, může částečně zlepšit svou akustickou pohodu za využití vhodného typu izolačních skel.
